Archaiajih.cz :: Věda a výzkum

VĚDA A VÝZKUM > ARCHEOLOGICKÉ VÝZKUMY

Zásadním archeologickým výzkumem na jehož realizaci se pracovníci občanského sdružení ARCHAIA podíleli byl předstihový záchranný archeologický výzkum bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad v Praze na Novém Městě, www.namrepubliky.cz. Zpracování části tohoto v dějinách České archeologie nejrozsáhlejšího a patrně též nejnákladnějšího výzkumu, na kterém se podíleli čtyři instituce (ARCHAIA o.s. – jako garant, ARCHAIA Praha o.p.s., ARCHAIA Brno o.p.s. a NPÚ Praha) provádějí dnes jako zaměstnanci společnosti ARCHAIA Jih o.p.s.
V roce 2006 prováděli dnešní pracovníci společnosti ARCHAIA Jih o.p.s. tři výzkumné akce v jižních Čechách coby zaměstnanci společnosti ARCHAIA Praha o.p.s. Jednalo se hlavně o předstihový záchranný archeologický výzkum strakonického hradu ve spolupráci s Muzeem středního Pootaví Strakonice, výzkum Horní a Dolní tvrze v obci Kestřany na Písecku a spolupráce se společností ARCHAIA Brno, pracoviště Jihlava na záchranném archeologickém výzkumu zaniklé novověké sklárny v katastru obce Božejov na Pelhřimovsku, ohrožené výstavbou silničního obchvatu zmíněné obce.
Poslední, ale co do objemu největší záchrannou akcí byl výzkum parcely v Truhlářské ulici v Praze, jež navazovala na předchozí zkoumané plochy bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad a plochou nového hotelu Ibis, jejichž výzkumy prováděli všechny již zmíněné instituce. Výzkum na ploše budoucího hotelu Ibis prováděla společnost ARCHAIA Praha o.p.s., která tak výzkumem č.p. 1117 v ulici Truhlářská na tento navázala. Pracovníci Karel Kašák a Mgr.Jiří Valkony, kteří coby zaměstnanci společnosti ARCHAIA Praha o.p.s. výzkum prováděli ve spolupráci s ostatními zaměstnanci společnosti, především pak Karlem Svobodou a Janem Polednem. Zároveň se na tomto výzkumu podíleli též významnou měrou pracovníci společnosti ARCHAIA Brno o.p.s. a to především Mgr.Peter Kováčik, Mikuláš Shön a Petra Veselá. Výzkumné práce v terénu byly ukončeny v lednu roku 2007 a v současné době provádí společnost ARCHAIA Jih o.p.s. ve spolupráci s garantem projektu společností ARCHAIA Praha o.p.s. zpracování získaných dat.

Strakonice hrad
Archeologický výzkum v areálu strakonického hradu byl vyvolán částečnou rekonstrukcí sítí, dále plánovanou realizací teplovodu a výměnou stávajícího dláždění v celé ploše hradního nádvoří.
Investorem akce bylo město Strakonice. Hlavní institucí provádějící archeologický výzkum bylo Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích, zastoupené vedoucím výzkumu PhDr. Janem Michálkem, které jej uskutečnilo ve spolupráci se společností Archaia Praha o.p.s.. Akce proběhla v měsících dubnu až červnu 2006. Zpracování archeologického výzkumu proběhlo v následujících měsících roku 2006 a v současné době je již k dispozici nálezová zpráva.
Strakonický hrad je národní kulturní památkou a jeho jedinečnost spočívá v dlouholeté koexistenci johanitské komendy, tedy kláštera a světského sídla předního šlechtického rodu Bavorů ze Strakonic v období od 1. pol. 13. století do počátku 15. století.
Plošný odkryv se týkal především hradního nádvoří a přiléhající části plochy. Z doby před výstavbou hradu se podařilo nalézt četné doklady pravěkého osídlení především z mezolitu, chamské kultury, kultury mohylové (střední doba bronzová, doba halštatská), a z období pozdně halštatského-časně laténského
Z období přelomu raného a vrcholného středověku pochází 26 hrobů dokumentovaných v trase teplovodu. Některé hroby obsahovaly drobné předměty osobní výbavy v podobě esovitých záušnic a prstenů. Hroby jsou součástí již dříve objeveného pohřebiště rozloženého okolo tribunového kostela objeveného A. Hejnou v sedmdesátých letech pod kapitulní síní. Letošním výzkumem se podařilo nalézt SZ okraj areálu pohřebiště v trase výkopu teplovodu.
Zcela zásadní informace přinesl archeologický výzkum pro období nejstarší existence hradu ve 13.a 14. století. Ve středních partiích hradního nádvoří byla odkryta rozlehlá stavba , tvořící v podstatě dosud neznámé východní křídlo hradu. Toto křídlo rozděluje hradní nádvoří na dvě poloviny ve směru S-J a ve své době vymezovalo hrad vůči johanitské komendě. Veškeré stavební konstrukce se dochovaly pouze na úrovni základového zdiva. V samotné stavbě se dají odlišit tři stavební fáze. V superpozici s nejstarší z těchto tří fází byla v severní části plochy odkryta mladší stavba, tvořící svého času součást severní fronty nádvoří. Objevené východní křídlo i součást křídla severního mají společný zánikový horizont datovaný na přelom 14. a 15. století. Zánik odkrytých staveb patrně souvisí s datem 1402, kdy johanité získávají do svého držení celý hrad a začali si jej přizpůsobovat potřebám řádu. Z dalších významných nálezů z období vrcholného středověku je nutno zmínit nález cisterny na dešťovou vodu v prostoru mezi hradem a komendou a relikt pece na zpracování barevných kovů v témže prostoru.

Kestřany Horní tvrz
Záchranný archeologický výzkum v areálu tzv. Horní tvrze v Kestřanech byl vyvolán změnou vlastnických vztahů a záměrem nových majitelů provést postupnou rekonstrukci objektu. Vlastní archeologický výzkum se uskutečnil v období červen- září 2006 na základě smlouvy mezi NPÚ pracoviště České Budějovice a společností Archaia Praha o.p.s. a byl financován z fondu PPZAV.
V areálu tvrze byly provedeny 2 sondy. Oproti původním předpokladům se prokázala mnohem větší mocnost historického nadloží. Zdá se, že část materiálu z vodního příkopu mohla být postupně navážena do prostoru tvrze a tím bylo docíleno relativního převýšení nad okolním terénem. Geologického podloží nebylo v obou sondách dosaženo ani pedologickým vrtákem v hloubce kolem 350 cm.
V sondě 1 nalezená ze široká 120 cm, respektující budovu tzv. purkrabství, mohla vymezovat areál tvrze v nejstarším období. Relativnímu stáří zdi napovídá absence základového vkopu v přiléhajících vrstvách, z níž pochází četný soubor keramiky datovaný do 14.stol., spíše do jeho druhé poloviny. Základové spáry této zdi se nepodařilo dosáhnout ani v hloubce 250 cm. V těsné blízkosti zdi byla nalezena středověká studna, resp. její výseč. Rekonstrukce rádiu studny naznačuje, že studna a zeď nejsou v superpozici a že její vnitřní průměr přesahoval 2m.

Kestřany Dolní tvrz
Stejně jako v Horní tvrzi byl archeologický výzkum vyvolán změnou vlastnických vztahů a snahou nového majitele provést zasíťování objektu a začít postupnou rekonstrukci. archeologický výzkum se uskutečnil v období červen- listopad 2006 na základě smlouvy mezi NPÚ pracoviště České Budějovice a společností Archaia Praha o.p.s. a byl financován z fondu PPZAV.
Celkem bylo v areálu tvrze provedeno 7 sond, z čehož ve třech případech se jednalo o liniové výkopy. Díky rozsáhlé sondáži byly získány podrobné informace o geologickém podloží, které se zde pohybuje v rozmezí mezi 170-310 cm. Středověké situace v areálu tvrze byly patrně z velké části odtěženy, čemuž napovídá současná úroveň prahů u vstupních portálů.
Cenným nálezem je zeď vodního příkopu v prostoru mezi Dolní tvrzí a jižně položeným hospodářským stavením. Vodní příkop dosahoval maximální hloubky 300 cm u paty zdiva tvrze a u nalezené zdi měl hloubku okolo 1 m. Významným zjištěním bylo, že zeď příkopu je zahloubena do staršího souvrství ze 14. století, které pravděpodobně souvisí s třetí, zaniklou kestřanskou tvrzí.

Předstihový záchranný archeologický výzkum na parcele č.468/č.p.1117 v Truhlářské ulici v Praze na Novém Městě.
V červnu roku 2006 byl zahájen předstihový záchranný archeologický výzkum v Truhlářské ulici v Praze 1, na parcele č. 468/č.p. 1117. Jeho terénní část byla ukončena v lednu roku 2007. Plošný archeologický výzkum byl vyvolán zamýšlenou stavbou hotelu včetně podzemních garáží a předpokládaným zničením všech archeologických situací. Výzkum navázal na prvotní zjišťovací část, která proběhla v měsících únor až březen roku 2006 a prokázala existenci historického nadloží v celém, cca 1 630 m2 velkém prostoru dvora domu č.p.1117. Zkoumaný areál přiléhá svou jihozápadní částí k objektu hotelu Ibis, kde společnost ARCHAIA Praha o.p.s. prováděla záchranný archeologický výzkum v letech 2004 a 2005. Vzhledem k archeologickým situacím tak výzkum č.p. 1117 navazuje nejen na zkoumanou plochu hotelu Ibis, ale zároveň také na plochu bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad, která byla plošně archeologicky zkoumána v letech 2003 až 2005. Podrobné výsledky ze všech tří zmiňovaných výzkumů, jenž se právě zpracovávají, tak podají celkem ucelený obraz o historii osídlení poměrně velké části dnešního městského bloku vymezeného ulicemi Truhlářská, Na Poříčí, Zlatnická a plochou Náměstí Republiky. Před zahájením samotného výzkumu byly v prostorách dvorního traktu strženy starší novověké jednopatrové objekty situované při západní a východní straně parcely. Objekt č.p. 1117 s průčelím orientovaným do Truhlářské ulice včetně svých dvou křídel jihozápadně a jihovýchodně orientovaných je částečně podsklepen. V souvislosti s plánovanou stavbou nebyly archeologické situace ve zbylých nepodsklepených částech ohrožené.
Plocha zkoumaného areálu byla částečně narušena novověkou exploatační činností. Tyto tzv. jámy na stavební písek se vyskytovaly převážně v jižní části plochy a následně pak v bezprostřední blízkosti dvorních křídel objektu. Hloubka jam výrazně narušovala niveletu geologického podloží, která se v těchto místech pohybovala v rozmezí 190,9 m.n.m. (povrch půdního horizontu) v jižní části plochy a 189,0 m.n.m. (povrch půdního horizontu) v severní části plochy. Vzhledem k tomu byla hloubka dvou největších jam (jižní o ploše cca 120 m2 a severní o ploše cca 100 m2) zjišťována za pomoci mechanizace. Úroveň štěrkopískové terasy v rozmezí nivelet 190,5 m.n.m. na jihu a 188,6 m.n.m. na severu vykazovala mírně se svažující terén směrem do Truhlářské ulice. Zkoumaný areál přesto poskytl velké množství intaktních situací archeologického charakteru, jejichž nejstarší etapou byly doklady předlokační sídelní aktivity. Oproti výzkumu na vedlejší, západní parcele hotelu Ibis však v daleko hojnějším počtu. Jednalo se převážně o relikty suterénů zahloubených dřevohlinitých domů. Na ploše byly odkryty nejméně tři objekty s více než dvěma zachovalými stěnami a další dva jejichž rozměry nešlo vzhledem k torzovitosti nálezu přesně určit. Jeden z těchto objektů, odkrytý v centrální části plochy, jehož zachování bylo největší a u kterého se podařilo odkrýt i celou vstupní šíji, východně orientovanou včetně pozůstatků po dřevěné konstrukci schodiště, poskytl i celkem unikátní objev destrukce jílovitého omazu stropní konstrukce zřícené na podlahu zahloubeného suterénu. Asi 5 metrů východně od tohoto zahloubeného objektu se pak nacházel další, z jehož výplně pochází, vedle několika mincí, nález dvou kostěných destiček. První s rytou plastikou objímající se milenecké dvojice o rozměrech 3x5 cm, druhá dvoukřídlá o rozměrech 3x3,5 cm s vyobrazením stojícího muže s mečem a na zadní části opět s rytinou objímající se dvojice. Následný časový horizont představují na ploše do podloží zahloubené objekty (pícky, sloupové a kůlové jámy). V případě předpokládaných pícek se jedná především o ne příliš hluboké (0,1–0,5m) objekty převážně elipsovitého tvaru o rozměrech delší části maximálně do 2 m. Na objektech je patrná veliká intenzita propálení. Také mezi nálezy, které byly vyjmuty z blízkosti těchto objektů, se častěji objevují ekofakty v podobě železných strusek, z čehož lze usuzovat, že se jedná o objekty sloužící ke zpracování kovů. Zároveň již ze samotné terénní situace, kdy části nebo i celé objekty byly zahloubené do zásypů suterénů dřevohlinitých domů, vyplývá jejich chronologické zařazení do období po zániku těchto domů. V případě zániku dřevohlinitých domů odkrytých na ploše bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad se badatelé domnívají, že tento čin může být spjat s historickou událostí výstavby staroměstského opevnění v 1. polovině 13. století. Konec existence objektů odkrytých na ploše č.p. 1117 mohl být ze stejných důvodů, zvláště když je patrné, že objekty pravděpodobně zanikly současně a zřejmě ne důsledkem nějaké katastrofy (např. požáru). Tato úvaha je však pouze domněnkou vyplývající z dosud známé nálezové situace. Zhodnocení výzkumu proběhne po zpracování všech dat a údajů získaných výzkumem, které bude ukončeno v první polovině roku 2008.
Další časové období souvisí až se vznikem samotného objektu dnes č.p. 1117, situovaného při ulici Truhlářská (dříve Hrnčířská), na konci 14. století. Z historické rešerše však není dobře patrná struktura zástavby dané lokality v tomto období, pouze je obecně popisována situace domů zřejmě přilehajících k objektu č.p. 1117. Prvním majitelem na této parcele, s jistotou doloženým místopisným studiem, byl od roku 1513 nožíř Václav Drma. Při východní straně parcely byla výzkumem odkrytá strouha ve směru jih–sever, jejíž existenci potvrzuje i místopisná studie, kdy je uváděno, že roku 1587 na základě kupní smlouvy se budoucí majitel parcely Zikmund Vodák zavazuje k údržbě strouhy vody, která šla od protilehlého domu stojícího při ulici Na Poříčí až do Truhlářské ulice. Zhruba v polovině parcely byla odkryta kamenná studna či spíše jímka přiléhající k hraně již zmíněné strouhy. Obsah zásypu vykazoval charakter spíše pozdně středověkého stáří. V dalších fázích výzkumu se postupně podařilo odhalit ještě další tři studny s kamenným věncem, z jejichž výplní byly exkavovány poměrně velké soubory keramiky a skla převážně z období novověku. Nejmladší z těchto studen a zároveň studna s nejmenším průměrem okolo 1 m, byla zahloubená do zásypu novověké exploatační jámy. Její výplň tvořil z devadesáti procent kovový šrot promíchaný s vápnem. Na větší části zkoumané plochy byly odkryty dvě úrovně spáleništních vrstev. V případě první úrovně, v některých místech naléhající na půdní horizont, která se vyskytovala převážně v blízkosti zahloubených propálených objektů (pícek), se nabízí interpretace spojující ji s jejich funkcí. V druhém případě již uhlíkatá vrstva pokrývala daleko větší plochu v poměrně stejné výškové úrovni, a to zhruba 0,5–0,8 m nad terénem půdního horizontu. Zde by se mohlo jednat o pozůstatky po požáru způsobeném švédským obléháním Prahy roku 1653. V berní Rule z roku 1654 je dům uváděn jako spáleniště. Následné stavební zhodnocení objektu v průběhu druhé poloviny 17. století a v 18. století, dokládají četné stavební konstrukční prvky (základové pasy a pilíře) uzavírající jižní partie východního a západního křídla. Což je patrné i z Huberova panorama Prahy, kde je dům znázorňován jako čtyřkřídlý. V 19. století je však částečně pobořen a jeho dispozice je opět vyobrazena, tentokrát na Jüttnerově plánu Prahy z let 1811-1816, jako dvoukřídlá s dřevěnými přístavky a okrasnou zahradou ve dvorním traktu. Mocná, místy až 0,7 m silná vrstva tzv. zahradního horizontu představuje nejsvrchnější a zároveň nejmladší úroveň zachycenou archeologickým výzkumem. Pozdější stavební úpravy objektu včetně přístaveb ve dvorním traktu jsou detekovány jako solitérní zásahy do této úrovně. V případě domu č.p. 1117, byly v prostoru mezi dvorními křídly odkryty pozůstatky po sklepních prostorách v různých fázích stavebního vývoje v období novověku.
Terénní část výzkumu byla ukončena v lednu roku 2007. Do poloviny roku 2008 bude probíhat laboratorní zpracování nálezů, revize dokumentace a její digitalizace, analýzy vzorků a následné zpracování všech dat získaných výzkumem do podoby nálezové zprávy.

Malenice
Xxxxxxxxxxxxxxxx.

Božejov
V měsíci červnu roku 2006 se společnost ARCHAIA Praha o.p.s. spolupodílela na předstihovém záchranném archeologickém výzkumu, který jako hlavní zhotovitel prováděla společnost ARCHAIA Brno o.p.s. od listopadu 2005 do června 2006. Plocha, která byla společně zkoumána oběma institucemi se nachází v katastrálním území obce Božejov, Nová Ves v kraji Vysočina. Předstihový záchranný archeologický výzkum byl vyvolán výstavbou silničního obchvatu I/34 Nová Ves – Božejov . V rámci sledování celého úseku výstavby silnice na území kraje Vysočina, identifikovali pracovníci společnosti ARCHAIA Brno o.p.s., po skrývce ornice, v již zmíněném prostoru relikty kamenných základových pasů staveb a několik objektů zahloubených do podloží. Po následné preparaci jednotlivých stavebních konstrukcí bylo možno určit počet samostatných objektů obytného či výrobního charakteru. Jednotlivé relikty staveb byly překryté pouze orniční vrstvou, která naléhala na geologické nadloží tvořené holocéní písčitou hlínou. Při samotném odkryvu jednotlivých staveb bylo nalezeno velké množství úlomků převážně skleněných artefaktů či ekofaktů, později interpretovaných jako pozůstatky po sklářské výrobě, jejíž počátek je zaznamenaný okolo roku 1690 a částečné zastavení výroby, či nakonec úplný konec sklářské hutě je pak zmiňován k roku 1720. V blízkosti snad i v stejném místě (což však nebylo možno archeologicky dokázat) je zmiňována roku 1791obnovená sklářská huť, která roku 1802 definitivně zanikla. O další sklářské činnosti v blízkosti Nové Vsi již další prameny nehovoří. Areál hutě, který byl předmětem zkoumání v rámci výzkumu obsahoval 6 objektů stavebního charakteru. V podobě jedno či dvouřadově z kamene vyskládaných základových pasů a pilířů, byl rozlišen minimálně jeden objekt obytného charakteru ( interpretován jako dům skelmistra), dvě stavby zřejmě spjaté s výrobní činností a zbylé tři nebylo vzhledem k jejich torzovitosti a přímému vztahu k ostatním objektům přesně charakterizovat. Faktem je, že jednotlivé objekty se vzájemně respektovaly a zároveň byly shodně orientovány. Na samém okraji zkoumané plochy, která se svažuje od JV k SZ směrem k vodoteči, tj. v její severozápadní části byla výzkumem odkryta část tavicí (pravděpodobněji pomocné) huťské pece. Její původně čtvercový půdorys byl narušen skrývkou pomocné komunikace, která probíhala před samotným zahájení stavební akce. Vzhledem ke sklonu terénu byla i tato konstrukce zachycená pouze v té nejminimálnější prostorové podobě. Její západní polovinu už jen naznačovala intenzivně propálená hlína částečně indikující prostor, kde původní pec stála. Společnost ARCHAIA Praha o.p.s. se na výzkumu podílela především v oblasti technického provedení a zpracování výzkumu a to konkrétně pořízením a zpracováním fotogrammetrických údajů. Vzhledem ke svým zkušenostem z výzkumu na náměstí Republiky v Praze, provedli pracovníci společnosti ARCHAIA Praha o.p.s fotogrammetrické snímkování a následné zaměření celého zkoumaného areálu a zároveň zpracování těchto údajů a dat v počítačovém programu Microstation.